Myšlenky...

nejméně se bojí smrti ti ...

5. září 2009 v 23:25 | Katsumi Cho
... jejichž život má největší cenu. Immanuel Kant

Přemýšleli jste někdy o smrti? Já ani ne, ale zdál se i takovej podivnej sen se Smrtí a smrt byla hodná, jenom prostě jednou umřít musíme. Nepřemýšlela jsem o tom, ale po tom snu jsem si náhodou přečetla tenhle citát a dost mě to zaujalo.

Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych mohla umřít nebo, nedej bože, se chtěla zabít. To ne.
Ale přemýšlela jsem o smrti jako takové. Někteří lidé se smrti bojí, ale vlastně se nebojí smrti, ale toho umírání.
Já se smrti ani umírání nebojím, spíš z toho mám takovej respekt. Ani nevím...prostě je to koloběh života...

A věčný život? Přečtěte si knížku Přebyteční - příběh z roku 2140 a pochopíte, proč by něměl být život věčnej.
Věčnej život je naprd XD. Jestliže nikdy neumřete, nikdy nepoznáte, co je to vlastně ta SMRT a nikdo vám to vážně neřekne XD.

Většinou mám hodně myšlenek, ale o smrti se vlastně nedá přemýšlet. Nikdo neví, co to vlastně je, jestli existuje ta pomyslná Smrtka nebo život po životě...

Kamarádství

31. července 2009 v 20:58 | Crispy^^
První článek v rubrice :-D.

Nejlepší kamarádku jsem měla jen jednu. Ani nevím, jestli jsem byla já její najlpší kamarádka, ale ona moje byla. Byly jsme naprosto stejný, teda ne vzhledově XD. Nechtnaly nám stejný věci, četly jsme stejný knížky, bavilo nás to stejný... Prostě spřízněné duše. To bylo v páté třídě. V šesté jsme šly každá do jiné třídy, ona do matematické, já do integrované, protože jsme byli vybraní jako dobrý kolektiv pro neslyšící spolužačku. Moc dobrej kolektiv jsme teda nebyli :-D.
No,k v šesté třídě jsme se s tou kámoškou ještě bavily, ale sedmá a dál...Všechno se pokazilo, ona se změnila. Vím, že to patří k životu, ale ne změnit se k horšímu. Začala kouřit, nosit podpatky, byla zmalovaná... začala se chovat jako namyšlená kráva...
Tak jsem ztratila svou nejlepší kamarádku, která mi chybí i teď, ale já jí asi ne.
Poučení? Neupínejte se moc na žádného člověka...Vždycky vás může zradit...

Od té doby jsem neměla moc kamarádů. Teda podle toho, jak berete kamarády. Kamarádi jsou po mých zkušenostech prostě známí, spolužáci, lidi které znáte chvíli. Jen těm nejlepším můžete říkat přátelé. Za přátítele jsem považovala jen tu nejlepší kamarádku a nikoho jiného, protože jsem nenašla nikoho, kdo by mi rozuměl.
To se změnilo, když jsem si založila blog. je to blbý, ale mí přátel jsou lidi, které jsem nikdy neviděla, ale oni mi rozumí. Ano, jsou to někteří moji spřátelení blogeři. Za přátele považuji Amayane, Suzuki, ErroRku^^, So-i-feel, Blue Monkey, Dincii, yamashi a Dell. Možná jsem někoho urazila, že ho neberu za opravdového přítele, ale tak to cítím já.
Poučení? I lidé, které jste nikdy neviděli, vás můžou chápat a poradit vám, ale nesmíte věřit všem.

Za těch devět let školní docházky jsem taky zjistila, že lepší přátelé jsou kluci. Moji spolužáci byli skvělí, ikdyž se kluci občas poprali nebo dělali problémy. Já byla taky problémová, když se kluci báli něco udělat, udělala jsem to já. Oni mě za to uznávali jako kámošku. Taky neměli rádi ty kravky ze třídy a dělali si z nich srandu. Snažila jsem se zapadnout k holkám, ale věčné pomlouvání, rozhovory o lidech, které jsem neznala a ony se ani neobtěžobali mi říct, kdo to je. To věčné naparování, závist, náladovost. Neschopnost se normálně bavit s klukama...
Štvalo mě to. Kluci z nich měli vždycky srandu a bylo vtipný poslouchat ty stěry, který na ně kluci měli.
Poučení? Kluci jsou nprostě lepší přátelé, nejsou to drbny, nezávidí vám a nepřeberou vám kluka :-D, nejsou namyšlení, na nic si nehrají...

 
 

Reklama